Pokud bylo možné správně odposlouchat, jako doplněk k postavám, které neuvádějí ani bulharské filmové prameny: inspektor se jmenoval Petr Andonov a byl major, ale většina postav mu říká inspektor nebo náčelník, poštovní doručovatelkou byla Ladislava Čakanová a Tomem Tomáš Simonov (bylo by asi možné ověřit podle stejnojmenného českého překladu románu Bogomila Rajnova, který u nás vyšel v roce 1967 - tedy později, než byl uveden film).
Původní české úvodní titulky jsou psané, bílé na tmavém pozadí (film je černobílý). Dochovaná národní distribuční kopie je ve slušném stavu, má více slepek, ale větší ztráty v řádu více slov se zdají být jen dvě.
Film má číslo HSTD (Hlavní správa tiskového dohledu) F-11 40389. Součástí českých dialogů je i jeden český text písně, či spíše krátký popěvek, interpretuje sám Miloš Kopecký. Další nedějová píseň mimo obraz je ponechána v originále.
Kromě dialogů jsou podstatnou složkou zvukové části filmu, a tedy i dabingu, monology inspektora (v obraze i mimo obraz), komentující průběh vyšetřování vraždy. Díky tomu má film podobu, že by se (a tedy i český dabing) dal poslouchat jako dobrá rozhlasová hra. Dialogy i tyto monology byly velkým partem pro Miloše Kopeckého, který se díky svým vlastním divadelním a filmovým rolím určitě snadno vžil do role ironického skeptika, kterému všichni potencionální podezřelí stále jen lžou.
Z jeho úst vychází i většina vtipných poznámek, dnes bychom řekli "hlášek". Např. na lékaře, který zapírá, že věděl o smrtelné chorobě svého pacienta "... možná patříte k lékařské škole, která považuje rakovinu plic za přechodnou poruchu organismu" nebo k falešnému studentovi "... kde vlastně studujete? V Oxfordu nebo v Cambridge? Když tady v Sofii zapsán nejste", či k lékaři, který oběti podal jed "... udělal jste to jistě proto, abyste dokázal, co už je dávno známo, totiž že cyankáli je jed".
Ačkoliv tento bulharský film nebyl v době svého uvedení u nás zrovna asi nejatraktivnějším titulem, dnes ani nemluvě, je z každého okamžiku zřejmé, že jeho české znění patří do vrcholu českého filmového dabingu a potvrzuje, že práce Antonína Klimeše stojí na jeho absolutní špičce.
